,,Švestky se modrají
jablka sládnou
podzim jde po kraji
rybníky chladnou´´
Začínáme úryvkem z písně Zdeňka Svěráka, protože je tu opět další září, a to neznamená nic jiného, než že je turisticko adaptační kurz v plném proudu. Máme za sebou včerejší příjemnou cestu, kdy jsme dojeli do vzdálené Pece pod Sněžkou. Úvodní turistický prolog na Žižkovu Boudu byl letos zhruba o polovinu kratší, jako bychom tušili, co nás dnes čeká. Ale ještě nepředbíhejme. Nutno dodat, že pondělní adaptační část započala nastavením pravidel kurzu a následném stmelování se u ohně.
Dnešní turistická část byla naplánována již tradičním sestupem ze Sněžky, protože nám mělo přát počasí. Ukázalo se ale, že jen zdánlivě. Bezvětrné údolí totiž vystřídal na hřebenech Krkonoš nárazový vítr s rychlostí 68 km/h, což znamenalo jediné, lanovka nás výš než na Růžovou horu nepustila. Ušetřené síly z úvodního dne jsme tak využili při následném výšlapu. Zde musíme pochválit všechny horaly, nikdo se výzvy nezalekl a zbylé převýšení jsme absolvovali bez úhony. Cesta zpět po náročném terénu přes Růžohorky dala dohromady krásných 15 kilometrů, po kterých už chladíme vzniklé otoky dolních končetin a můžeme se tak těšit na další výzvy, které nám naše krásné hory přichystají.
(ak, zs)
